Cesta do Londýna byla dárkem ke kulatému výročí naší svatby. Myslím, že oba dva jsme na cestování závislí a rádi objevujeme nová místa. Já jsem už v Londýně byla se svou drahou sestrou cca před pěti lety. Od té doby jsem měla v plánu vyrazit do Londýna i s Honzou. Jenže vždy když jsem usoudila, že nastala vhodná chvíle, došlo v Londýně k teroristickému útoku. Od ledna 2020 řádí nákaza Coronavirem Covid -19, která se pomalu přesouvá do Evropy. 20. února ještě Evropa netuší, co se na ní žene a tak je cesta do Londýna relativně bezpečná.
Ve čtvrtek odpoledne odjíždíme do Ostravy, odkud letíme na letiště Standsted u Londýna. Cesta autem je rychlá a klidná, u letiště využíváme oploceného soukromého parkoviště, majitel nás odveze až k letištní hale. Odbavení, čekání v odletové hale i nástup do letadla probíhá v klidném tempu, ve srovnání s pražským letištěm je tohle jako školní výlet. V 19,30 londýnského času stojíme ve výstupní hale letiště Standsted. Podle piktogramů snadno nacházíme Expres vlak směr Londýn. Ten je za 50 min v centru Londýna na Liverpool Street Station. Odtud se musíme busem přesunout do místa našeho ubytování. Z nádražní haly vystoupíme přímo do rušné londýnské ulice.
Naši zastávku máme přímo u nosu, bus jezdí co 15min. Za chvíli už tu brzdí náš červený doubledecker. Honza se hrdinně ujímá nákupu jízdenek u řidiče. Řidič busu – mladý černoch s dredy – ho však jen odmávl, že si máme jít sednout. Celých dvacet minut cesty busem jsem si v hlavě skládala anglické vysvětlení, proč nemáme zaplacené jízdné, ale asi je to závislé na řidiči, protože když jsme vystoupili z autobusu, ještě nám zamával na cestu. Máme to asi 15 min pěšky k našemu ubytování, využíváme večerku k nákupu zítřejší snídaně. Naši ubytovatelé se mnou komunikují přes WhatsApp a posílají mi fotku podivné krabičky, a následně kód jak se dostaneme dovnitř.
Správná ulice, správný dům, správný vchod (taky mi přišla fotka), krabička na zdi a zadaný kód. A dveře se neotevřely. Po nejisté chvilce Honza zjistil, že tajemná krabička je vlastně důmyslná skrýš. Když do ní zadal kód tak se dala vyklopit a tam byl klíč. Pak už to bylo snadné. First floor and red door with pink diamonds…
V bytě byla dost zima, ale hned jak jsme našli ovladač na topení tak radiátory začaly rychle hřát.
Skvěle vybavený byt, koupelna s vanou, velké hebké ručníky, ložnice s velkou postelí a tv, obývák, kuchyňka s velkou ledničkou, sporákem…sušenky, džus, čaj, káva….to ani nestihneme využít.
Našim ubytovatelům posílám fotku s velkým plyšovým medvědem, aby věděli, že jsme v pořádku dorazili.
Pátek 21.2. Od rána mi chodí přání k svátku – děkuji, velmi milé. V ČR je o hodinu více, takže když vstáváme v 7,15 jsme opravdu svěží. Při snídani studuju, jak nejlevněji cestovat po Londýně a vychází mi Oyster Card. Pobalíme tedy svačinku, vodu, mapu a vyrážíme do velkoměsta. Autobusovou zastávku směr centrum máme cca 2 minuty od našeho bydliště
Už cesta v horním patře doubledeckeru je zážitek. Bus se proplétá úzkými ulicemi a ještě vlevo.
Vystoupíme na konečné na London Bridge a procházíme po nábřeží k Tower Bridge. Docela tu fouká, oceňuju čepici i rukavice. Vykukuje slunko a tak mají fotky zajímavý nádech. Zkoumáme přístupy k Temži, nacházíme zajímavé pohledy na Tower Bridge.
Přišel čas navštívit Tower. Vyměňuju vouchery koupené přes net v pokladně bez fronty a vstupujeme do hradu. Zrovna začíná komentovaná prohlídka se strážcem Toweru (Yeoman nebo Beefeater). Je to divadlo pro návštěvníky, ti se kolem nás smějí, ale my tomu moc nerozumíme a tak skupinu opouštíme. První na řadě je mincovna (Mint tower) a tady začíná velkolepá prohlídka areálu. Mají to skvěle připravené pro všechny návštěvníky, zajímavou, vtipnou interaktivní formou. Snažíme se nic nevynechat, procházíme celé hradby, všechny věže, v každé je jiná expozice.
Samozřejmostí je návštěva klenotnice s královskými klenoty, zbrojnice a také pozorování ikonických havranů. Zde se projevuje jednoduchost angličtiny – jedno slovo pro dva ptáky – ravens jsou havrani, ale to co obývá londýnský Tower jsou ve skutečnosti pečlivě opečovávaní krkavci velikosti menšího psa. O něco se dohadují, takže když se načepýří, vypadají opravdu úctyhodně. Pověst praví, že když z Toweru zmizí krkavci, tak padne anglické království. Tihle vypadají velice vitálně, takže v nejbližší době to rozhodně nebude.
Ve White Toweru je rozsáhlá sbírka brnění a zbroje králů a jejich koňů, velká místnost plná interaktivních her typu střelba z luku, střelba z děla (když zboříte zeď, tak se vám vysměje krkavec), sekání hlávek zelí při jízdě na koni…..děti se tu vyřádí. Po mnoha hodinách strávených v Toweru odcházíme, připraveni na fish and chips.
Po chvilce odpočinku před areálem hradu se přesuneme metrem k St. James Park a projdeme až k Buckinghamskému paláci. Už nás vážně bolí nožičky, ale ještě máme jeden důležitý úkol, musíme koupit redukci do zásuvky, abychom si mohli dobít mobily. Ach ta moderní technologie, ale díky ní se pohybujeme po Londýně jako doma. Jdeme na Victoria Street a plánujeme nějaký pub nebo kavárnu, ale vše je narvané k prasknutí. Nacházíme kavárnu, kde nám indka uvaří dvě obrovská kapučína, není tu tak narváno, vládne tu celkem pohoda. Chvilku si odpočineme a prý ještě stihneme Houses of Parliament. Ale pěšky už ne. Hledám v navigaci zastávku busu, ta říká že 300 kroků. Ok, ale ani o krok víc. Ze zastávky jede bus č. 11 na Liverpool Street. Tak to je jasné znamení, Parlament počká do zítřka. Na Liverpool Street nám hned jede naše 388 a v oblíbené večerce kupujeme Guiness a snídani. V našem bytečku vařím tak dva litry čaje a zbytek večera strávíme v posteli. Obývák je tu opravdu zbytečný.
Sobota 22.2. Ráno nás vzbudí strašivý fučák, bude to náročný den. Snídáme po anglicku : Honza uvařil vajíčka, opečený toust, slané máslo (mňam) , malinový mrkváč (svačinka ještě z ČR) a černý čaj. Dnes plánujeme Trafalgar, Whitehall, koňskou gardu, Big Ben, Parlament a dál uvidíme.
Red Doubledecker No.388 nás doveze na Liverpool Street, dál pokračujeme metrem. Prý nejrychlejší londýnská doprava, aha. Třikrát jsem měnila trasu než jsme vystoupili na Charing Cross. Důvodem byla buď stávka zaměstnanců nebo servis ve stanici, kde jsem chtěla přestupovat. Obdivujeme čtvrtou sochu na Trafalgar square – ta se mění každé dva roky, protože nejdříve na ni nebyly peníze a pak se nemohli domluvit, jaká významná osobnost tam bude mít sochu. Proto zůstalo čtvrté místo celá desetiletí prázdné. Od roku 1999 se na tomto místě vystavuje vybrané moderní umělecké dílo. Vydáváme se třídou White Hall. U koňské gardy je nával, přesto se mi podaří vyfotit s koněm (ten podrobně zkoumá můj rukáv). Jsme svědky výměny šestičlenné skupiny gardy.
Pokračujeme dolů k Downing street a King Charles Street. Necháváme se inspirovat papírovým průvodcem a jdeme navšítvit Churchill Museum a Cabinet War Room. Strávíme tu minimálně tři hodiny (možná i čtyři) a stejně nezvládneme všechno přečíst a prozkoumat. Je to velice poutavě a interaktivně připravené muzeum o životě a práci sira Winstona Churchilla a dostanete se do prostor válečného kabinetu, odkud Churchill, společně s ministry řídil válečné operace. Jsou zde vystaveny mapy Evropy a světa, ze kterých je zřejmé, že hranice států byly dávno vykolíkované (vlastně vybavlnkované)….Na konci prohlídky si dáváme kávu a zmrzlinu v Churchillově válečném štábu. Chtěla jsem to do ešusu, ale nevím jak se to řekne anglicky (a asi bych toho černocha za barem šokovala).
Odtud už to byl jen kousek k Big Benu a Houses of Parliament. Bohužel jsou stále v rekonstrukci, takže obehnané lešením a plachtou. Přecházíme na druhou stranu Temže, hledáme místo, kde si dáme něco k jídlu. Obcházíme celou St. Thomas Hospital a nacházíme jen jeden pouliční stánek. Strašlivě fouká, nechci jíst venku. Hledáme dál, google mapy nám moc nepomáhají. Jdeme po Lambeth Road a hledáme. Coffee bar s nějakým vege – to nechci. Sendvičárna a China restaurant – zavřeno. Slibně vypadající pub – ale nabídka jídel nás neoslovila – burger, fish and chips, klobása s kaší. Na dalším rohu další slibně vypadající pub – U tří jelenů. Sláva, to půjde. Vevnitř dokonalá atmosféra. Fotbal na velkém plátně, na čepu tak deset druhů piva, nabídka jídla napsaná křídou nad výčepem. Skotské mušle – tak do toho jdeme. Sedí se u malých stolků, když nám donese pivo, nevím kam dá ty mušle. Ale nakonec se vešly. Mňam, velká dobrota! Tak tohle je stylovka, to se povedlo!
Dobře naladěni a nasyceni se rozhodujeme, že jdeme dál pěšky. Jsme ve správné části Londýna, není tu moc turistů , čínských a indických restaurací přibývá. Dojdeme až k Tate Modern, vejdeme dovnitř. Obejdeme ji zvenku k Shakespeare Globe a po osvětleném Millenium Bridge přes Temži na náš břeh. U St. Paul’s katedrál y nasedáme na 11 a známou cestou domů. Nakoupíme večeři a snídani a mňamky na cestu. Večeře je opět stylová: opékané anglické klobásky zapíjíme Guinessem. Dnešní den se velmi vydařil. V nohách máme půl Londýna.
Neděle 23.2.2020 Ráno je připravena vydatná anglická snídaně. Mňam. Zbývá nám tak hodina, abychom se vydali na cestu zpět, tak uděláme průzkum nejbližšího okolí. Nádhera. Škoda, že tu nejsme ještě o den déle, dnes bychom z naší čtvrti nevytáhli paty. Pekárna, masna, pub, velký krásný park. No nic, tak příště. Tohle ubytování si budu pamatovat. Vrátíme klíče do tajné schránky a posílám zprávu ubytovatelům. Cestu na letiště známe: red doubledecker No.388, Liverpool Street, Expres na Standsted. Dnes jedeme za světla, kochám se anglickou krajinou. Na každé větší kaluži a řece kotví hausbóty. Na letišti si koupíme suvenýr, dáme si kávu a klidným letem se přesouváme do ČR. Po cestě z Ostravy do Hoštejna posloucháme v rádiu, co se děje v Itálii. Vítejme v reálném světě.
